O upřímné nechuti a jiných pohádkách

13. prosince 2011 v 14:17 | Hauvínek |  Napsáno

aneb
V jako každý jiný (ne)stereotypní školní den

Miluju dny otevřených dveří.
Vstávání s pocitem, že všechno ranní úsilí a drahocenná energie budou promrhané kvůli čtyřem hodinám, není sice úplně to pravý ořechový, ale mohlo to být horší.


Zvonění budíku v nekřesťanskou, však magickou dobu, kdy malinkatá čísílka na displeji telefonu ukazují roztrojenou pětku (čti pět hodin a pětapadesát minut), a následné čtvrthodinové přemlouvání za bojovného pokřiku "vstávat a cvičit" - k nezaplacení.

Po každodenním rituálu očisty a sbalení jednoho jediného sešitu, jenž je mi pokaždé vzorným přítelem na cestách, jsem se s otráveným výrazem vyřítila vstříc namrzlé cestě na MHD.
Vše mám ale do puntíku naplánované.
7:10 - přesun do předsíně, nazutí sedmimílové obuvi a neviditelného pláště
7:12 - odchod na zastávku mezigalaktické hromadné dopravy

Když se následně po 22 minutách dostanu z jednoho konce města (s velkým Dé) na Myslbekovu, děkuji tomu, jenž zrovna na obloze lítá, za zdárné překonání překážky v podobě přeplněného dopravního prostředku lidskými druhy všech věkových kategorií.
Dnes se mi však naskytla hezká podívaná, tak jsem vám ji musela vyblejsknout. A ani na mě lidi blbě nekoukali.


Pak jsem se musela hóóódně přemlouvat, abych přešla zebru a prošla kolem spořky a spracáku přímo do ústavu. Ale přemluvila, nakonec.

K první hodině matiky nám nebylo přáno, takže raději profesorka ani nedorazila. Ta druhá, obchodní korespondence v němčině, však byla na 200 % naplněna. Následující hodinka účta byla v pohodě, jako vždy, a o poslední hodině angličtiny, když všichni promýšleli strategie, jak se co nejdříve dostat ke skřínce a urychleně opustit budovu školy, ani nemluvě.

Takže už od poledne pobývám zase doma a cucám proklatě ledový čaj s vymačkaným citrónem, který měl původně vroucí podobu. Vůbec se mi do ničeho nechce, takže co můžu udělat dnes, odložím raději na zítra.

Ještě přikládám páteční fotku školního střešního okna, přes které přes velké množství děšťových kapek není absolutně vidět.


Nějak jsem se rozepsala. Asi jdu do sebe.
Ta holka na "Há"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David David | Web | 13. prosince 2011 v 15:47 | Reagovat

Tak nad tou rozkrojenou trojkou jsem přemýšlel dlouho a pořád jsem to nemohl pochopit. Až pak jsem si všiml, že je te "roztrojenou"... :-D

Ranní fotka opravdu nádherná! ;-)

2 Kompi Kompi | Web | 14. prosince 2011 v 14:33 | Reagovat

strašně se mi líbí ta fotka s tima kapkama na okně. jů,u náš byl taky den otevřenejch dveří,to je všude stejně? :D

3 pavel pavel | Web | 14. prosince 2011 v 21:28 | Reagovat

Ty fotky přes oko se mi líbí a taky takové rád fotím. :-)

4 Nobody Nobody | Web | 16. prosince 2011 v 16:25 | Reagovat

Nechuť je mou věrnou průvodkyní každým všedním dnem. Znám jí líp než vlastní matku. :D

Ta vodofotka je úchvatná. :)

5 Eliška Eliška | Web | 19. prosince 2011 v 1:12 | Reagovat

Ta ranní fotka je kouzelná, fakt, hned bych měla trochu lepší den. Mám takový pořekadlo: "Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš dva dny volna." :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama